Kudzu, z této popínavé rostliny
s velkými listy se využívá také
kořen. Kromě lékařských benefitů seškrobovitý prášek (sušený rozemletý kořen) používá v japonské kuchyni k zahušťování.
Daikon je velká japonská ředkev
o délce asi 20 cm. Používá se
nastrouhaná například při degustaci
tempury pro lehčí trávení nebo jako
součást pokrmů z ryb či zeleniny.
Góbo je vlastně lopuchový kořen,
ale kromě něj se pojídají i mladé listy rostliny či semena. Léčebné vlastnosti góba údajně kladně působí na všechny choroby od lupů po rakovinu.
Saké, tradiční asi 15 % alkoholický
nápoj vyráběný kvašením rýže je
velmi variabilní. Různé chutě odlišných druhů se podávají v odlišných teplotách a často se používá i ve vaření.
Kombu je hlubokomořská řasa.
Na rozdíl od nori, hvězdy domény suši, určena do polévek. Před použitím se řasa omývá, minimálně 30 minut namáčí a dále vaří, dokud nezměkne.
Mirin je sladké rýžové víno. Vzniká
fermentací dušené rýže močigome, japonského destilátu šóčú a rýžových kvasnic. Podle množství alkoholu se dělí na hon mirin se 14 % alkoholu a šin mirin s pouhým 1 % alkoholu. Jeho
nasládlá chuť dobře doplňuje grilované pokrmy a spolu se sójovou omáčkou, saké a cukrem tvoří omáčku terijaki.
Šitaké – tato houba, rostoucí
na stromech čeledi bukovitých, dává
vůni hlavně podzimním japonským
pokrmům. Houba povzbuzuje imunitní systém. Usušené houby je nutno předem namočit.
Miso, tato sójová pasta prověřená
staletími, je klíčem dlouhověkosti
Japonců. Výroba probíhá fermentací
vařených sójových bobů, obilí nebo
rýže a soli, jejichž poměr podmiňuje
výslednou chuť, barvu i vůni. První
polévka ochucená misem, tedy miso širu, byla údajně uvařena roku 1460. Miso dochucuje i grilované pokrmy nebo zeleninu.