Jako mnoho jiných, i mne inspiroval film Slavnosti sněženek, kde se dva myslivecké spolky hádají, jestli kance udělají se šípkovou nebo se zelím. Vepřo knedlo zelo zná každý, ale šípková je šípková...
Receptů na šípkovou existuje spousta. Když jsem ji chtěl dělat poprvé, nejdříve jsem prostudoval hromadu kuchařek a zapátral i po internetu. Bohužel mi žádný z receptů nevyhovoval, přišly mi buď málo poctivé, nebo málo šípkové... Mnohdy do omáčky autoři cpou i mrkev a petržel a šípkovou zavařeninou omáčku v podstatě jen dochutí... A tak jsem se vydal vlastní cestou, která vyhovuje mně, a jak jsem se nejednou přesvědčil, i mé rodině a mým kamarádům. Ovšem nakolik je moje šípková šípková, račte posoudit sami, pro mne je to ta nejšípkovější. V receptu neuvádím přesná množství ingrediencí, protože jsem je nikdy neodměřoval ani nevážil, pracuji podle oka a ochutnávám.
Očištěné kančí maso prošpikujeme slaninou. Není to nutné, ale je to lepší. Aby slanina šla do masa dobře zasunout, je fajn si slaninu předem na nudličky nakrájet a ty dát zmrznout do mrazáku. Mražená nudlička do masa snadno zajede a nebude se ohýbat ani krčit.
Maso poklademe plátky anglické slaniny tak, aby nebylo vidět, okolo nasypeme přiměřeně nového koření, bobkového listu (a případně i jalovce) a podlijeme. Nastavíme troubu na 160 stupňů a v přikrytém pekáči pečeme asi dvě hodiny. V průběhu se párkrát podíváme, pokocháme se vůní a přelijeme maso šťávou. Obvykle není nutné dále podlévat, uzavřený pekáč vytvoří uzavřený koloběh vody, takže záleží na tom, kolik jsme jí tam dali na začátku. Nešetřeme jí a zároveň to s ní ani nepřehánějme, nechceme maso vařené, ale v této fázi pečené a dušené zároveň. Na závěr pekáč odkryjeme a půl hodiny až hodinu dopečeme v odkrytém pekáči. Slaninu i koření seškrábneme do šťávy, na mase by se to jen spálilo. Tady už musíme hlídat, aby se maso nevysušilo a přelévat a případně dolévat horkou vodou z konvice. Otáčíme maso tak, aby bylo hezky upečené ze všech stran.
Nakrájíme na kostičky cibuli. Vagón cibule. V nízkém širokém kastrolu zahřívaném nejlépe plynovým plamenem rozpustíme kostku sádla a necháme rozehřát. Široký a nízký kastrol je lepší než vysoký a úzký, je potřeba, aby se omáčka dělala na co největší ploše v nízké vrstvě kapaliny. Ve vysokém úzkém to jde taky, ale výsledek nebude tak dobrý.
Mezitím si dáme vařit do rychlovarné konvice dostatek vody na podlití.
Až cibule zesklovatí, nasypeme na ni drcený tymián, celý bobkový list, celý pepř (černý, žádné barevné kuličky!), nové koření a hřebíček a necháme koření chvíli smažit, až se kolem rozline úžasná vůně. POZOR! Cibule nesmí zhnědnout, protože pak ztvrdne a nerozpadne se! Zhnědnutí okrajů několika kousků cibule není ovšem nijak katastrofální.
Až to bude krásně vonět, přidáme obsah tří až čtyř sklenic kvalitní (!) šípkové zavařeniny. Nepoužíváme žádné náhražky, které jsou šípkovou chutí pouze ovoněné – na chlebu to možná nepoznáme, ale na kvalitě omáčky rozhodně ano! Ihned podlijeme vroucí vodou z konvice nebo vroucím vývarem. Po podlití řádně zamícháme a přisypeme celé balení sušených šípků z lékárny (ideální jsou šípky bez semínek, ne celé plody). Sušené šípky dodají další šípkovou chuť a kompenzují sladkost zavařeniny. Podlijeme jen tolik, aby se omáčka nelepila na dno, není žádoucí, abychom měli hned řídkou polévku. Stáhneme plamen – omáčka musí v celé ploše volně bublat a chovat se jako kapalina, ne jako bahno, nesmí působit dojmem bahenní sopky, pak by se brzy připálila a mohli bychom to všechno za stálého míchání vlít do odpadu.
Máme-li maso upečené, odložíme ho stranou a do omáčky nahrneme vše, co na pekáči zbylo. Tedy vypečenou šťávu, koření i slaninu. Upadne-li do omáčky i malý kus masa, nic se neděje.
Nejméně každých pět minut omáčku zamícháme a odmícháváme ode dna. Výborný je na to tzv. fištéfl čili rybí ocas, protože odmícháváme materiál ode dna v ploše, nejen v bodovém styku se dnem. Jako alternativu používám i dřevěnou obracečku, vařečku v podstatě nepoužívám. Pokud omáčka nabíhá na bahenní sopku, je nutno přilít trochu horké vody z konvice a rozmíchat. Cílem je cibuli rozvařit tak, aby byla snadno pasírovatelná, chce to dvě až tři hodiny. Během této doby omáčka ztmavne, což neznamená, že se s ní stalo něco nemravného, ale naopak, že se chová velmi mravně. Tedy pokud ji podléváme a nepálíme. Pokud se omáčka přichytí ke dnu, nesnažíme se připálený materiál odloupat ode dna a zamíchat do omáčky, ale vezmeme si nový kastrol a přelijeme omáčku do něj!
Až usoudíme, že je omáčka dostatečně hotová, dáme jí ještě půl hodiny a mezitím si připravíme další kastrol a pasírovací cedník. No a začne dřina. Omáčku mírně (!) naředíme vodou nebo vývarem a přes cedník pasírujeme do nového kastrolu. Také lze vše rozmixovat mixérem, ale je předem nutné vyndat z omáčky alespoň větší část koření, aby se mixovala jen omáčka s cibulí a případně slanina od masa. Tymián pochopitelně nevyndáme, ven ovšem musí hřebíček, bobkový list a nové koření. Pepř a tymián nevadí.
Nyní naředíme omáčku horkou vodou tak, aby jí bylo víc, ale stále měla chuť. Bude nutné ji taky osolit a případně dodat dvě až tři kostky masoxu, pokud jsme nepoužili vývar. Uvedeme omáčku do varu a přilijeme dobré červené víno. Nemusí jít o přívlastkové nebo snad archivní víno, ale musí to být víno dobré, žádný krabicák. Krabicovými patoky omáčku bezpečně zkazíme. Je potřeba ochutnávat a podle chuti přidávat víno, někdy je potřeba víc, někdy méně.
Když máme omáčku vínem a vodou nebo vývarem naředěnou tak, aby to stále chutnalo šípkově a ne jako hospodská UHO, ale je to řídké, můžeme omáčku zahustit hotovou světlou jíškou či jíškou poctivou – domácí. Pak ještě deset minut vaříme.
Nakrájíme maso, dáme ho do omáčky a necháme to celé odpočinout, nejlépe do druhého dne, aby omáčka natáhla maso a maso omáčku. Podáváme s knedlíkem.
Celer, mrkev, petržel a cibuli nakrájíme na střední kostky. Maso očistíme a nakrájíme na větší kostky. Koření svážeme…
více o Kančí ragú se šípkovou omáčkou
1. Do mísy nasypeme polohrubou mouku, uděláme důlek kam dáme špetku soli, trochu teplého mléka a kvasnice. Necháme…
více o Kynuté knedlíky z mikrovlnky